Podobu severních Čech jako velkého ovocného sadu celé země dokreslují i jména měst s jablečnou příchutí: Jablonné v Podještědí, Jablonec nad Nisou a Jablonec nad Jizerou. Základem jména Jablonec bylo staročeské slovo jablon, ke kterému se připojila přípona - cje, čímž vzniklo zdrobnělé jabloncje - tedy malá jabloň, jablůňka. Jabloň totiž patřila mezi stromy oblíbené ve střední Evropě už dávno. Původně první pád Jabloncje přešel do pádu druhého a k němu byl pak opět utvořen pád první - Jablonec.

Aby se odlišil Jablonec nad Jizerou od svého většího souseda, říkali zprvu lidé v okolí obci Jabloneček, roku 1921 pak získala přívlastek "nad Jizerou". Ten vyšel z pojmenování řeky Jizery, toku, jemuž název dali již Keltové. V základu jména dnes čteme prastarý indoevropský kořen - is-, který má ve svém jméně celá řada divoce tekoucích řek těch zemí Evropy, kde kdysi žili Keltové.

Jablonec jako součást štěpanického panství, jehož centrem a současně kolonizační základnou byl pro oblast podhůří západních Krkonoš štěpanický hrad. Až do 2. poloviny 16. století byl Jablonec nejzazší výspou osídlení na horním toku Jizery. Vzhledem k jeho poloze se nabízí ještě jeden výklad jména: slovo Jablonec mohlo vzniknout z latinského "gabella", celní stanice. Nad Jablonec proniklo osídlení až kolem poloviny 16. století a mělo zprvu hornický charakter. Do třicetileté války byl Jablonec nepatrnou nezemědělskou vsí o třinácti domech, určitý význam obce však naznačuje existence farního kostela.

Třicetiletá válka měla pro Jablonec katastrofický dopad - zůstaly pouhé čtyři domy, předbělohorské úrovně se podařilo dosáhnout až v 1. polovině 18. století. V druhé polovině osmnáctého století se Jablonec rozrostl natolik, že jej roku 1896 povýšil František Josef I. na městečko a udělil mu znak. Již středověká zástavba, kterou je zřejmě třeba hledat v okolí kostela sv. Prokopa (původně dřevěný, od roku 1777 díky podpoře Arnošta Harracha zděný), byla rozptýlenějšího charakteru, rovněž zástavba z 2. poloviny 18. století vznikala po svahu údolí téměř bez řádu. Jedinými organizačními faktory byly vrstevnice a parcelace pozemků, zcela nezemědělská obydlí se chaoticky soustředila na spojnici mezi kostelem a mlýnem. Díky velké přestavbě obce spojené s vybudováním železnice (1899) a textilních továren podél Jizery získal Jablonec nad Jizerou charakter novodobého podhorského městečka. Dodnes se však mezi stavbami z přelomu devatenáctého a dvacátého století zachovaly starší roubené chalupy. Statut města získal Jablonec nad Jizerou v roce 1971, dnes tu žije asi 1600 obyvatel.

Zdroj: (šal), archiv MF DNES